Aristokratka

 Už úplně nevím, proč jsem ji napsala, ale všechno jsou to mé pocity. Asi jsem se takhle cítila. Polámaná. Chtěla jsem zmizet. Ztratit se do jiného světa.

S polámanými křídly

v pavučinách z kapradí,

schovává se před světem,

před lidmi,

před strachem.

Jste tu, skřítci jehličnatí?

Jako zvíře narozené,

jen nahé, je bez šatů.

Co jí bylo drahocenné,

ztratilo se, zmizelo.

Pod rouškou tmy odchází,

přesto leží,

svět utichá,

z jiné země pochází.