Co mám zvolit?
Jedna z mých prvních básní. Vlastně to ani není báseň, jen proud myšlenek, které jsem potřebovala zapsat. A vzniklo cosi divného, ale má to své kouzlo.
Stál jsem tam a
přemýšlel,
nad Životem, Smrtí.
Co si vybrat? Povídej!
Proč pořád jen mlčíš?
Neporadí! Neporadí!
A já?
Nechci zde rozhodovat
navěky!
On byl zvláštní
pocestný,
jenž často dary mi
daroval.
Chodíval jsem s ním
všude.
Díky němu jsem se
totiž smál.
Jenže pak… pak mi
vrazil kudlu
do zad a postaral se o
to,
abych už nikdy
nespatřil paprsek
za jasného slunečního
dne.
Ona byla krásná žena,
plášť záhady však
vlastnila.
Svůdně na mě mrkala.
Chtěla, abych šel s
ní,
avšak neřekla kam.
Ptal jsem se jí stále pořád,
ale odpověď v ní
zůstala navždy zamčená.
Rozevřela svou náruč
doufajíc,
že jí padnu k nohám.
Jak jsem tam stál a
přemýšlel,
náhle všiml jsem si
jich.
"Nabízím ti
lásku, štěstí, utrpení, bolest.
Avšak navždy přísahám
ti!
Zůstaneš-li, tvé
odvaze vzdám hold
a jako pokorný
služebník se ti pokloním."
On se na mě vážně
díval,
žena se jen zasmála.
"Utrpení, bolest
skončí,
postarám se o tvé
blaho.
Tvůj čas však ještě
nenadešel.
Skončíš-li v mé
náruči,
pak věz, odvážný
nebudeš.
Tvé srdce shoří na
popel,
avšak já budu mít o
hlupáka víc.
Zvaž svou volbu
dobře."
Co mám dělat? Jak mám
zvolit?
Vybrat Život, nebo
Smrt?
Dívají se na mě,
čekají.
Když půjdu s ní,
bolest skončí.
Srdce mi však stráví
plamen.
Stojí mi to za to?
On mi dává více voleb.
Jak ale mohu být
odvážný,
když mi na srdci leží
balvan bolesti a smutku?
Pak mi však na dlani
přistál motýl,
byl to zvláštní
okamžik.
Věděl o mně vše, to je
jisté.
A já? Rozhodl jsem se,
že půjdu.
Avšak ještě než jsem
odešel,
Život poklekl.
Díval se na mě,
přestože mu po tváři stékaly slzy.
Nepokoušel se je
skrývat.
Jen klečel, díval se
mi do očí a usmíval se.
Komentáře
Okomentovat