Co mám zvolit?

Jedna z mých prvních básní. Vlastně to ani není báseň, jen proud myšlenek, které jsem potřebovala zapsat. A vzniklo cosi divného, ale má to své kouzlo.

Stál jsem tam a přemýšlel,

nad Životem, Smrtí.

Co si vybrat? Povídej!

Proč pořád jen mlčíš?

Neporadí! Neporadí!

A já?

Nechci zde rozhodovat navěky!

 

On byl zvláštní pocestný,

jenž často dary mi daroval.

Chodíval jsem s ním všude.

Díky němu jsem se totiž smál.

Jenže pak… pak mi vrazil kudlu

do zad a postaral se o to,

abych už nikdy nespatřil paprsek

za jasného slunečního dne.

 

Ona byla krásná žena,

plášť záhady však vlastnila.

Svůdně na mě mrkala.

Chtěla, abych šel s ní,

avšak neřekla kam.

Ptal jsem se jí stále pořád,

ale odpověď v ní zůstala navždy zamčená.

Rozevřela svou náruč doufajíc,

že jí padnu k nohám.

 

Jak jsem tam stál a přemýšlel,

náhle všiml jsem si jich.

"Nabízím ti lásku, štěstí, utrpení, bolest.

Avšak navždy přísahám ti!

Zůstaneš-li, tvé odvaze vzdám hold

a jako pokorný služebník se ti pokloním."

 

On se na mě vážně díval,

žena se jen zasmála.

"Utrpení, bolest skončí,

postarám se o tvé blaho.

Tvůj čas však ještě nenadešel.

Skončíš-li v mé náruči,

pak věz, odvážný nebudeš.

Tvé srdce shoří na popel,

avšak já budu mít o hlupáka víc.

Zvaž svou volbu dobře."

 

Co mám dělat? Jak mám zvolit?

Vybrat Život, nebo Smrt?

Dívají se na mě, čekají.

Když půjdu s ní, bolest skončí.

Srdce mi však stráví plamen.

Stojí mi to za to?

On mi dává více voleb.

Jak ale mohu být odvážný,

když mi na srdci leží balvan bolesti a smutku?

 

Pak mi však na dlani přistál motýl,

byl to zvláštní okamžik.

Věděl o mně vše, to je jisté.

A já? Rozhodl jsem se, že půjdu.

Avšak ještě než jsem odešel,

Život poklekl.

Díval se na mě, přestože mu po tváři stékaly slzy.

Nepokoušel se je skrývat.

Jen klečel, díval se mi do očí a usmíval se.