Dobro vs Zlo

 Moje básničkové období začalo nejspíš díky potlačeným emocím, které chtě nechtě musely nějakým způsobem ven. Nehledejte v tom pravidla, byly to jen myšlenky.

Jsem zrozena z krve, vášně,

nedáváš mi spát.

Jak hrozba nade mnou se tyčíš.

Snažíš se mě umlčet?

Však marně.

 

Já nechávám se vést svým srdcem,

nikoli tebou.

Tvá moc už není.

Zemřela v okamžiku, kdy jsem řekla ne

a vydala se po vlastní cestě.

Ptáš se proč?

 

Temný stín ti obličej hyzdí,

oči zbarvily se doruda.

Zhouba či touha po nenávisti

tě smetla.

Jak chceš.

Však dobře zvaž své činy

poháněné temnotou a strachem.

 

Padl jsi, avšak ne na zem,

nýbrž dolů, pořád níž,

dokud jsi nezahlédl úplné dno.

Vyslala jsem k tobě anděla ve formě své dlaně,

která tě chtěla uchopit a zvednout.

Neuspěla jsem. A ty? Ty jsi zůstal…