Křehká
Jedna z těch méně povedených básniček. Vůbec si nepamatuju, jak vlastně vznikla. Je taková zvláštní, trochu mě naplňuje úzkostí.
Křehká. Křehká jako víla
s pavoučími křídly.
Směješ se a trháš mi
je,
stejně tak i
končetiny.
Kapky krve na zádech,
snad je rosa brzy
smyje.
Křehká. Křehká jako
porcelán.
Bílý šálek bez trhliny.
Ty však bereš kladivo,
v mozku plavou
endorfiny.
Slunce ve tvých očích
vidím,
v těch mých je však
deštivo.
Křehká. Křehká jako
koláč,
upečený na jmeniny.
Pitváš se v něm, i v
mém srdci,
až jsou z něho
rozvaliny.
Házíš kousky svému
psovi,
utíkám jak štvaní
srnci.
Křehká. Křehká jako
láska,
která klíčí uvnitř
hrudi.
Mráz ji zabil, to
dotek tvůj,
už necítím to zvláštní
pnutí.
Králi Severu, zde to
máš,
Komentáře
Okomentovat