Křehká

Jedna z těch méně povedených básniček. Vůbec si nepamatuju, jak vlastně vznikla. Je taková zvláštní, trochu mě naplňuje úzkostí.

 

Křehká. Křehká jako víla

s pavoučími křídly.

Směješ se a trháš mi je,

stejně tak i končetiny.

Kapky krve na zádech,

snad je rosa brzy smyje.

 

Křehká. Křehká jako porcelán.

Bílý šálek bez trhliny.

Ty však bereš kladivo,

v mozku plavou endorfiny.

Slunce ve tvých očích vidím,

v těch mých je však deštivo.

 

Křehká. Křehká jako koláč,

upečený na jmeniny.

Pitváš se v něm, i v mém srdci,

až jsou z něho rozvaliny.

Házíš kousky svému psovi,

utíkám jak štvaní srnci.

 

Křehká. Křehká jako láska,

která klíčí uvnitř hrudi.

Mráz ji zabil, to dotek tvůj,

už necítím to zvláštní pnutí.

Králi Severu, zde to máš,

srdce teď schová dračí sluj.