Ledová královna

Tahle báseň je pro mě hrozně osobní, intimní. Tenkrát se mi dost líbil jeden kluk, ale nebyla jsem schopná do toho jít naplno. Řešila jsem plno jiných problémů. Byla jsem roztříštěná a odmítala jsem kohokoli pustit k sobě.

 

Házím žabky.

Místo toho padá do hlubin.

Ne kámen, ale mé srdce.

Žádné hladké přistání.

Rozvíří bahno na úplném dně,

stejně jako kdesi v nejtemnější mysli.

Nevidím, neslyším.

Díky bohu, že je pryč.

Ledové oči pohlédnou na vodu.

Nejdřív zmrzne,

komedie dramatu se tříští.

Posbíráš ty střepy?

Dej si pozor.

Řežou.