Paradox

 Hodně poetická, pozitivní básnička. Takový tak trochu zakonzervovaný, stoický klid. 



S prázdnými dlaněmi

dívám se k nebi

na mraky vířící

a duše se smějící

nad paradoxem života,

nad pevnými ledy

v našich srdcích,

která bijí

jak bláznivý akrobat,

co skáče a tančí

uprostřed zimy

na samotě u lesa

bez taháků,

bez diváků,

jen za zpěvu ořešáků.

Komentáře