Rozbitá

 Chtěla jsem být jako on. Chtěla jsem se mu vyrovnat. Kdo ví, jak by to dopadlo, kdybych kolem sebe neměla takové hradby. Ale mám tu básničku ráda. Myslím, že dokáže vyvolat pocity (nejen u mě).

Sbírám střepy.

Kousky mého srdce,

co se válí po zemi.

Vím, že nemám šanci je slepit.

Ani já,

ani nikdo jiný

nemá tak silné lepidlo.

A tak si píchám do žíly

 

cosi,

 

tajemné fluidum

určené k přežití

na zaplnění té díry.

A když pohlédnu na Tebe,

musím si dát další dávku,

protože mi tou pitomou,

všeprostupující silou

ukazuješ to,

co jsem ztratila:

srdce, které bije

 

tak zběsile,

 

až mám pocit,

že vyskočí ven

a uteče za lepšími zítřky.