Rozbitá
Chtěla jsem být jako on. Chtěla jsem se mu vyrovnat. Kdo ví, jak by to dopadlo, kdybych kolem sebe neměla takové hradby. Ale mám tu básničku ráda. Myslím, že dokáže vyvolat pocity (nejen u mě).
Sbírám střepy.
Kousky mého srdce,
co se válí po zemi.
Vím, že nemám šanci je
slepit.
Ani já,
ani nikdo jiný
nemá tak silné
lepidlo.
A tak si píchám do
žíly
cosi,
tajemné fluidum
určené k přežití
na zaplnění té díry.
A když pohlédnu na
Tebe,
musím si dát další
dávku,
protože mi tou
pitomou,
všeprostupující silou
ukazuješ to,
co jsem ztratila:
srdce, které bije
tak
zběsile,
až mám pocit,
že vyskočí ven
a uteče za lepšími
zítřky.
Komentáře
Okomentovat