Strach

 Ach ano. Strach mě věrně provází životem, takže jsem o něm samozřejmě musela napsat. Z literárního hlediska nic moc báseň, spíš taková prozaická, ale tenkrát jsem to až tak neřešila.

Miluje to! Miluje,

když choulím se v koutě.

Odrazit ho nedokážu,

má v mém mozku doupě.

 

Šeptá slova,

jež bodnout umí.

Kam?

Do duše. Do místa,

kde to nejvíc bolí.

 

Polibky zoufalství

stále mi dává.

Též pohlazení.

Však jizva na mé duši

rozrytá zůstává.

 

Pekelná chapadla

škrtí mě, dusí!

Zatímco v mozku mém

objevují se hnusy.

 

Hnusy, co potravou

pro tu mrchu jsou.

Pak snaží se mě upálit

a utopit pod vodou.