V pasti

 Tohle jsem psala v době, kdy jsem nevěděla, co se svým životem. Bylo to náročné období a dost se to promítlo i do mé tvorby. Nejhorší na tom bylo, že to nikdo nechápal. Žádná empatie.

Musíš, prostě musíš.

Všechna ta očekávání

jsou jako tiky v oku.

Takže tohle je ta dospělost.

Zůstaneš zde,

nebo půjdeš… kam?

Protloukat se světem

a mít ostré lokty,

i když s děsem

v očích,

srdci,

na dlani.

Tak zatnu ruce v pěst,

schovám strach,

schovám vztek,

vždyť jsem ta poslušná,

uvězněná v labyrintu,

nebo možná ve sklenici,

jako vzkaz v láhvi,

jenž nikdy nedopluje.