Ztracená

 

Tohle bylo blbé období. Hodně blbé. Tak trochu výkřik do tmy...

Bez výrazu kouká na svět,

dívka s andělskýma očima.

Chce mě držet za ruku,

Zachránce,

co dá jí konečně záruku,

že svět bude lepší,

že bolest v dáli ztratí se

a stane se menší.

 

V přeplněném světě,

kde není pro ni místo,

tak zatím v osamělé větě

místo drobných písmen

píše samé vykřičníky

a krmí se cynismem.

 

Splétá si vlasy do copu,

stejně jako svůj osud.

Nemá zdání, kým vlastně je.

A stejně tak i dosud

hledá si místo na přespání,

kde bude moct spát v klidu,

bez bubáků,

do svítání.