AK: Prolog
Sam Smith je všechno, jen ne anděl. Má za sebou
temnou minulost. Jednoho dne se rozhodne, že ukončí svůj život. Ví, že není
nevinný a své rozhodnutí bere jako osvobození. Jenže to není tak jednoduché.
Opravdu zemře, ale vrátí se. Liam Week, Anděl všech andělů, se rozhodne dát
Samovi druhou šanci. Udělá z něj anděla a dá mu za úkol chránit člověka,
kterého si sám vybere. Sam svou roli zpočátku nebere příliš vážně. Jenže pak
potká tajemnou a trochu střelenou Jane. Jeho život se rázem obrátí o sto
osmdesát stupňů. Zamiluje se do ní, jenže to má jeden velký háček. Je anděl,
tudíž pro něho platí jedno velmi přísné pravidlo. Nesmí s člověkem nic mít. Jak
to všechno nakonec dopadne?
ZAČÍNÁ TO SMRTÍ
Stojím na tom ubohém mostě a přemýšlím nad svým ještě
ubožejším životem. Když se vám život posere a vy se ocitnete ve slepé uličce,
nevidíte východisko. Přesně tak jsem se teď cítil já. Mohl jsem si vybrat jinou
možnost. Mohl jsem se začít chovat jako slušňák a změnit to, co mě v poslední
době tak svazovalo. Ale já jsem zvolil jinak. Je mi sedmnáct. Za tu dobu, co
jsem na světě, jsem toho stihl spoustu. Ujížděl jsem na drogách, alkoholu,
kouřil jsem. Každý den jsem trávil ve společnosti svého gangu. Měl jsem skvělé
postavení a ostatní mě uznávali. Ale když jsem zabil toho obtloustlého
přitroublého prodavače, bylo mi špatně. Tenkrát jsem vraždou získal necelých
padesát dolarů - cena lidského života. Byl jsem zlý. Ubližoval jsem. Nejhorší
na tom bylo, že i svým blízkým. Svého otce jsem nikdy neviděl, ale má matka se
o mě starala a snažila se mě vychovávat sama. A to byla možná chyba. Už v
dětství jsem byl to, čemu lidé často říkávali nezkrotné děcko. Kradl jsem a
šikanoval slabší. Navštívil jsem už tolik výchovných poradců. Netřeba dodávat,
že ani jeden ve mně nedokázal probudit hodného andílka. Mám duši ďábla. A tu
těžko změníte. Jediné, co mě v životě těšilo, byla hudba. Často jsem hrával na
kytaru a zpíval v kapele. To bylo jediné, co mi kdy šlo. Hudba ze mě dělala
lepšího člověka, avšak nakonec jsem ztratil i ji.
Co se týče školy jako takové, přišla mi zbytečná. K
čemu mi je dějepis nebo matematika, když můžu peníze získat snadno a rychle?
Jsem troska. Nicka, která v životě dokázala akorát
škodit. Nekladl jsem si otázku, co ze mě bude. Vím, jak skončím. V životě se
často stanou věci, které neočekáváme. Většinou dostaneme pěkně přes hubu. A to
je kruté. Ale opravdový život krutý je. Většinou se šťastného konce dočkáme jen
málokdy.
Uvažuju, jak odejdu z tohoto světa. Mohl jsem to
udělat rychle. Jedna dobře mířená kulka do hlavy by mě z tohoto světa
sprovodila rychle. Mohl jsem vzít také silné lano, uvázat si smyčku kolem krku
a sbohem živote. Jenže taková smrt mi přišla příliš násilná a svazující. Tohle
nebylo nic pro mě. Měl jsem strach, že bych nakonec ztratil odvahu.
Rozhodl jsem se, že skočím z mostu. Já vím, jak ubohé.
Jenže to se ke mně dokonale hodilo, protože já ubožák jsem. To dokazuju už tím,
že chci z tohoto nehezkého světa pryč. Mé matce ani nepřišlo divné, že jdu v
noci pryč. Už si zvykla a nechala mě dělat cokoliv. Pro ni už nejsem syn.
Přesto jsem zanechal dopis na rozloučenou, ve kterém jsem sdělil, jak moc je mi
to líto. Trochu sentimentální, já vím.
Ten večer jsem ukradl auto. Už jsem v tom měl
dlouholetou praxi, takže celá věc šla rychle, přesně podle plánu. Noc byla
skvělá. Mohl jsem se na ni spolehnout, protože mě nikdy nezradila.
Už stojím na kraji mostu a dívám se do noci. Pod sebou
mám tichou hladinu vody. Ještě chvíli přemýšlím, ale pak skáču. Připadám si
jako pták, který letí vstříc novému dobrodružství. Roztáhnu ruce a padám. Je to
tak osvobozující…
Možná jsem se nezabil, ale cítil jsem pád a náraz. Tma
však přichází brzy. Umírání je klidné, mnohem klidnější, než jsem si
představoval. Poslední myšlenka patří hudbě. Pak nic, jen tma. Měl jsem však
pocit, že slyším něčí hlas. Byl to snad bůh? Nikdy jsem na něho nevěřil. Možná
mi chtěl sdělit, že dnešním činem jsem si koupil vstupenku do pekla. Možná jsem
to neměl dělat. Možná jsem se rozhodl příliš zbrkle...
"Až se probudíš, setkáme se. Pomůžu ti napravit
tvé chyby, avšak svůj hříšný život vyměníš. Přísahej!"
"Přísahám," řekl jsem v duchu a čekal.
Čekání bylo dlouhé. Minuta se táhla jako rok. Neměl jsem ponětí, co se mnou
bude. Co vlastně znamenala ta přísaha? Jak se teď změní můj život? Čekal jsem,
až ke mně znovu promluví ten hlas. Byla to má poslední naděje…
Komentáře
Okomentovat