Kapitola 28. (Nové)

 

    "Jane, nepřeháníš to už? To víno je určené pro nás obě," zahihňala se Katie.
"Hej! Tys přece vypila první láhev! Poprvé v životě se chci trochu odvázat a tobě se to nelíbí. A vůbec! Koukej mi dodělat i tu druhou ruku," prohlásila jsem a už asi po sté si lokla z láhve. Tak trochu jsem to nevychytala a pobryndala se, což Katie rozesmálo ještě víc.
"Jane, ty jsi ale prase!"
"Prasata jsou náhodou velmi inteligentní zvířátka," řekla jsem káravě. "A vůbec! Stejně je to ilere - ireve - I-R-E-L-E-V-A-N-T-N-Í," odříkávala jsem pomalu. Ten pyžamový večírek se mi začínal líbit. Co záleželo na tom, že je to večírek jen ve dvou. Nikdy bych nevěřila, že lakování nehtů bude zábavné. Ještě zábavnější bylo alkoholové opojení. Víno od Katie mělo sice odporně nahořklou chuť, ale obdařilo mě vzácnou optimistickou náladou.
    Najednou se můj mobil probudil k životu - poznala jsem to podle oblíbené znělky z Přátel. Nenamáhala jsem se to však zvednout. Byla jsem si jistá, kdo to je. Můj oblíbený stalker jménem Sam.
"Ty to nezvedneš?" divila se Katie, která pro změnu začala věnovat pozornost Codyho drápům. Můj pes však ležel naprosto klidně a zkrášlovací proceduru si zjevně užíval.
"Když se tak zamyslím," začala jsem a nasadila rádoby zamyšlený výraz, "ne, nezvednu."
"Konečně jsi dostala rozum," povzdechla si Katie. Oběma nám bylo jasné, že Sam do mého života dovlekl jen samé potíže.
"Odteď," prohlásila jsem důležitě, "se Samovi budu vyhýbat. Vymažu ho ze svého života a začnu se konečně chovat jako dospělá!"
"Na dospělost!" vykřikla Katie a napila se z lahve.
"Na život bez Sama Smithe!" napodobila jsem ji a vzala si od ní víno. Bylo to zvláštní a cítila jsem se trochu mimo. Jako bych tu byla a zároveň nebyla. No co, pár dalších kapek mi přece nemůže uškodit… 
"A prosím tě, přestaň už konečně šikanovat mého psa," řekla jsem a vytrhla Katie karmínový lak z rukou. Kamarádka se znovu zahihňala a začala Codyho drbat za uchem. Doufala jsem, že to není nakažlivé.
    "Víš, život bez Sama bude přece jen lepší," povzdechla jsem si. "Usoudila jsem, že se chová jako namachrovaný kretén. Nechápu, jak se mohl tak rychle změnit. Vždyť byl předtím docela fajn, ne?"
Katie se na mě soucitně podívala. "Vždycky na něm bylo cosi divného. Ten kluk je typickej potížista, jsem ráda, že se od něho budeš držet dál."
"No jo, tak vidíš, kam jsem to dopracovala. Aspoň budu mít od Billa pokoj," nadhodila jsem nadějně.
"Tak na to bych nespoléhala. Víš, co si opravdu myslím? Že Bill na Sama žárlí!"
"Ne! To ne! Jak tě to napadlo?" rozesmála jsem se.
"No vážně. To, jak se kolem vás motá. Je to ujeté."
"Musí existovat i nějaký jiný důvod. Bill mě určitě bere jako sestru, takže je logické, že mě chce chránit."
"Nebuď pitomá, prostě žárlí!" nedala se Katie.
"Ty jsi neuvěřitelná!" prohlásila jsem. Opět jsem se chtěla napít, ale zjistila jsem, že je láhev úplně prázdná. Provinile jsem se podívala na Katie. "Jejda, došlo nám víno."
"Jane, jak jsi mohla? Ani ses nepodělila," řekla naštvaně.
"Snadno," prohlásila jsem s úšklebkem. A pak jsem dostala nápad. Chtěla jsem něco změnit, cokoliv! Hned teď! Už jsem nechtěla být ta slušňačka, která se chová (skoro) vždy zodpovědně. Bylo mi jasné, že rozhodnutí poslat Sama k vodě musím něčím podpořit.
    "Katie?" oslovila jsem svoji nejlepší kamarádku a spiklenecky na ni mrkla.
"Copak, J.J.?" řekla a zvědavě se na mě podívala. Trochu jsem sebou trhla, když mě oslovila starou přezdívkou. Jako malá jsem hrozně zbožňovala zpěvačku Joan Jett. Její rockovou muziku miluju i teď, ale tenkrát jsem chtěla vypadat úplně jako ona. Jane a Joan, tak vznikla J.J., což mi nakonec zůstalo.
"Myslíš, že bys mi mohla propíchnout uši?" zeptala jsem se nevinně.
Katie na mě zůstala šokovaně zírat. "To myslíš vážně? Ty chceš nosit náušnice? Zrovna TY?"
"Někdy s tím začít musím," řekla jsem s úsměvem.
"Wow! Tak to se zapíše do dějin!"
"Jeremy má ve své pracovně whisky. Potřebujeme dezinfekci, no ne?" řekla jsem s úšklebkem.
"Ta nová Jane se mi začíná líbit," prohlásila Katie uznale.
"A to je teprve začátek!"

***

    Umírám. Stoprocentně umírám. Nejsem si jistá, čím to bylo způsobeno, ale cítila jsem se jako v posledním tažení. Do mojí hlavy bušili permoníci, zřejmě se snažili dostat až k mému mozku.
Zkusila jsem otevřít oči, ale okamžitě mi došlo, že to není dobrý nápad. Zdá se mi to, nebo mám hlavu v mixéru?
    "Dobré ráno, sestřičko," ozval se známý hlas.
Zaúpěla jsem. Došlo mi, že jsem ještě živá. Jazyk jsem měla jako smirkový papír a žaludek se vzpouzel.
"Víš, původně jsem tě chtěl seřezat jako malou holku, ale pak jsem si řekl, že kocovina bude pro tebe dostačující trest," ozval se znovu ten hlas. A pak mi to došlo. Byl to můj starší bratr.
    "Jeremy?"
"Já a jenom já," řekl můj bratr a rozesmál se.
Ne, prosím. Ať se nesměje tak nahlas. Permoníci zesílili své snažení…
"Dáš si snídani? Připravil jsem ti smažená vajíčka, slaninu… prostě mňamka."
"NE! Žádné jídlo!" zaječela jsem a rychle otevřela oči. Nebyl to dobrý nápad. Místnost se začala motat a mně se udělalo najednou špatně. Hlučně jsem se vyzvracela na podlahu.
"Teda. Musím říct, že bych vážně nechtěl být v tvé kůži," provokoval mě Jeremy. "Jestli tě to uspokojí, Katie na tom není o moc líp."
"Skvělé," zachroptěla jsem. Měla jsem hroznou žízeň. Jeremy se znovu rozesmál, zřejmě se dobře bavil.
"No vážně, Jane. Já tě vůbec nepoznávám. Ty tvé propíchnuté uši, nový účes… hotová krasavice!"
    Uši? Účes? Co to plácá? Namáhavě jsem se zvedla a s vděkem přijala od bratra sklenici vody. Rychle jsem ji vypila. Připadala jsem si jako poutník, který umírá na poušti žízní. Pak se mi však udělalo znovu špatně a já běžela tentokrát na záchod. Znovu jsem zvracela. Fuj!
    Když bylo po všem, rozhodla jsem se, že si vypláchnu pusu. Teď už mi bylo trochu líp. Jenže pak jsem si všimla té divné holky, která na mě koukala. Měla podobné rysy jako já - hnědé oči, opálenou pleť a rovný nos. Její vlasy však vypadaly otřesně. Byly tmavé, neuvěřitelně kudrnaté a sahaly po bradu. Ta holka vypadala jako exotický andělíček. Nechápala jsem, proč se ostříhala na krátko. Vždyť to vypadá fakt děsně. Pak jsem si s hrůzou uvědomila, že to není žádná cizí holka. V tom zrcadle jsem byla já!

Kapitola 27. / 29.